Pocit uvolnění i pochopení. Proč má generace Z problémy se sebepoškozováním a digitální závislostí

V posledních letech se mezi mladými lidmi v České republice zřetelně zvyšuje výskyt psychických potíží, přičemž obzvláště znepokojivými projevy jsou sebepoškozování a závislost na obrazovkách spojována s hraním her a sociálními sítěmi. 

Autor: Eliška Sýkorová

Podle studie z roku 2024, za kterou stojí výzkumný tým z Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci se přibližně 16 % mladistvých v ČR záměrně fyzicky poškozuje. Výzkum mezi českými dospívajícími od jedenácti do šestnácti let odhaduje, že se problém týká přibližně 13 tisíc chlapců a 61 tisíc dívek, což jsou alarmující čísla. „Je to velký problém a musí se to začít řešit,“ řekl v únoru pro Seznam Zprávy vedoucí výzkumného týmu a psycholog Martin Dolejš. „Ukazujeme lidem procenta, ale oni si neumí představit, kolik lidí to je. Na otázku ,Pálím se zapalovačem, cigaretou nebo sirkami‘ 0,7 procent dívek odpovědělo, že se pálí denně. Přepočteno na celou populaci to je 1700 dívek, které se v Česku denně poškozují, což není malé číslo.“ Dodává ale, že tým musel pracovat pouze s dětmi, které měly souhlas zákonných zástupců, takže reálná čísla jsou pravděpodobně ještě vyšší.

Formy sebepoškozování se liší – od škrábanců a řezání až po údery do zdi či záměrné pády. Tíhnou k němu mladí lidé, kteří nevědí, jak ze sebe uvolnit napětí, nebo naopak necítí vůbec nic a potřebují cítit „alespoň něco“. Podle interaktivní platformy podpory duševního zdraví a prevence rizikového chování iPrev však cílem nebývá smrt, ale úleva od silného emočního napětí, stresu, úzkosti nebo vnitřní prázdnoty. Příčiny bývají různé a je jich většinou víc. „Přestože ne všichni jsou schopni odhalit své motivace a funkce sebepoškozování, tak za nejčastější motivace můžeme označit zisk kontroly nad myšlením a prožíváním, externalizaci nesnesitelných a zdrcujících emocí, regulaci afektů, validizaci vnitřního prožívání, sdělování intenzity vnitřního prožívání ostatním a v neposlední řadě uvolnění a návrat do reality,“ uvádí iPrev.

Důležitým spouštěčem tohoto trendu byla i pandemie covidu-19, která přinesla dlouhodobou izolaci, narušení denního režimu a omezení kontaktu s vrstevníky. To vše výrazně zhoršilo duševní zdraví dětí a adolescentů. Odborníci upozorňují, že sebepoškozování je často „špičkou ledovce“ hlubších psychických potíží a že za každým takovým případem je silná potřeba porozumění, přijetí a pomoci.

V Česku se záměrně fyzicky poškozuje 16 % mladistvých. Výzkum odhaduje, že se problém týká přibližně 13 tisíc chlapců a 61 tisíc dívek.

„Mladá generace dospívá v hrozně specifické době, kdy se klade důraz na dokonalost, které ovšem nejde dosáhnout, což je pro ně psychicky vyčerpávající,“ říká ambasador programu Snowflakes – Nejsem sněhová vločka Pavel Vosoba. „Mnohem lepší by bylo říct si ,Nejsem dokonalý ve všem, ale podařily se mi nějaké dobré věci‘. Nemuselo by pak docházet k tomu, že se snaží uvolnit těmito nebezpečnými formami.“

Vedle fyzického ubližování se čím dál častěji objevuje i psychická forma sebepoškozování – závislost na digitálních technologiích a sociálních sítích. Světová zdravotnická organizace (WHO) varuje, že mezi roky 2018 a 2022 vzrostl podíl dospívajících s problémovým používáním sociálních médií ze 7 na 11 %. „V Česku problematických uživatelů od roku 2018 přibylo z 5 na 8 %. U patnáctiletých dívek je to ale až šestnáct procent a u kluků zase šestnáct procent problémově hraje počítačové hry, a to ve všech věkových kategoriích,“ uvedl pro iRozhlas psycholog Lukas Blinka, který se na výzkumu podílel.

Závislostní chování se projevuje neschopností omezit čas online, pocity úzkosti při odpojení, zanedbáváním běžných povinností a zhoršením spánku, soustředění i mezilidských vztahů. Děti tráví hodiny před obrazovkami, a to nejen na sítích, ale i u počítačových her. Až třetina dospívajících hraje denně a více než pětina tráví před monitorem každý den více než čtyři hodiny.

Blinka se ale snaží situaci mírnit tím, že data byla sbírána hned po covidové pandemii, tedy v roce 2022. Jedno zjištění ho ale přeci jen šokovalo. „Čekal jsem, že nejvíc problematických uživatelů bude střední adolescence, kolem patnácti až sedmnácti let. V tom věku nastává vrchol používání digitálních technologií, alespoň to jsme si doteď mysleli,“ říká. „Teď se ale ukázalo, že 10 % jedenáctiletých vykazuje znaky problematického používání sociálních sítí. A to ve věku, kdy vlastně na sociálních sítích ani nemají být.“ 

Podle výzkumu mají nejvyšší potenciál pro závislost na sítích dívky, protože se více zapojují do sdílení a porovnávání online. Petr Kovář ve svém článku pro Mensa časopis uvádí, že častá je také konzumace depresivního obsahu, která může vést k posilování negativních emocí a snižování sebevědomí. „Jedno z videí ,my thoughts when i look at myself‘ obsahuje scénu ze seriálu, kde silně emocionální člověk křičí věty typu ,nikdo tě nemá rád‘ a ,skončíš úplně sám a zasloužíš si to‘ – to vše je doplněno právě popiskem ve smyslu ,mé myšlenky, když se na sebe dívám‘.“ Autor článku uvádí, že tato videa dávají mladým lidem pocit pochopení, což je jeden z důvodů, proč jejich sledováním tráví hodiny denně.

,,Teď se ale ukázalo, že 10 % jedenáctiletých vykazuje znaky problematického používání sociálních sítí. A to ve věku, kdy na nich vlastně ani nemají být."

Tyto trendy mají hluboký dopad na jejich duševní zdraví. Podle WHO se projevují zvýšenou mírou deprese, úzkosti, zhoršeným spánkem, menší schopností zvládat stres a celkově nižší životní spokojeností. Rizikové je také to, že mnoho mladých lidí nemá nikoho, komu by se svěřili, nebo se bojí, že jejich problémy budou zlehčeny. Linka bezpečí přitom právě uvádí, že otevřená komunikace je jedním z klíčových nástrojů prevence. Stejné principy ale zastává i portál Nevypusť duši, který uvádí, že 73 % mladých lidí chce být hlavně vyslyšeno, respektováno a nehodnoceno.

Řešení těchto problémů spočívá v kombinaci několika přístupů. Odborná intervence a dostupnost psychologické pomoci je zásadní – děti by měly mít možnost obrátit se na linky důvěry, školní psychology nebo navštívit terapeutická centra, kde najdou bezpečný prostor pro sdílení. Zároveň je důležité zvyšovat povědomí o duševním zdraví, začlenit témata jako je psychohygiena, digitální rovnováha či emoční gramotnost do školních programů a podporovat v rodinách otevřenou, respektující komunikaci. 

Významnou roli hraje také prevence v oblasti digitálních závislostí – stanovení hranic pro používání mobilních zařízení, podpora offline aktivit, posilování zdravého sebeobrazu a budování skutečných vztahů. Sociální sítě samy o sobě nejsou zlem, ale jejich neuvážené používání v kombinaci s křehkou psychikou dospívajících může napáchat škody. Na druhou stranu, pokud jsou používány s rozumem, mohou být i zdrojem podpory, solidarity a inspirace.

„S každou závislostí se dá bojovat. Naštěstí dnes společnost už lidi, kteří chodí na terapie nezatracuje. Na některé problémy jednoduše sami nestačíme. A je určitě lepší začít to řešit dříve než později,“ říká Pavel Vosoba.

Významným spouštěčem problémů byla pandemie covidu-19. Mezi lety 2018 až 2022 vzrostl podíl dospívajících s problémovým používáním sociálních sítí ze 7 na 11 %

Říct si o pomoc je stejně logické, jako když jde člověk se zlomenou nohou k doktorovi. Téma duševního zdraví je důležitým tématem i pro nás v Calm2be, a proto jsme pro Vás připravili jedinečnou besedu na téma „Rodinná terapie není ostuda“ s farářkou Martinou Viktorií Kopeckou a koučem Pavlem Vosobou. Během hodiny a půl dlouhého rozhovoru odborníci proberou pohledy na výchovu dětí a dospívajících ve 21. století i důležitost terapie pro zdravý život. Akce proběhne 30. září 2025 od 19 hodin v poděbradském Divadle na Kovárně. 

Sebepoškozování a digitální závislost nejsou slabostí, ale voláním o pomoc. Je naší společnou odpovědností – rodičů, pedagogů, odborníků i celé veřejnosti – naslouchat, podporovat a vytvářet prostředí, ve kterém mladí lidé nebudou muset sahat k extrémním formám úlevy. Výborné výsledky zaznamenáváme i s naším kurzem extraokulárního vidění (EOV). Každý krok směrem k empatii, otevřenosti a prevenci má smysl. Mladá generace si zaslouží vědět, že není sama.